Více štěstí, než rozumu.. žádná novinka

10. října 2010 v 21:03 | Koň |  Vrba...
O víkendu jsem byla na Pentasraze. Zajímavý víkend. Zajímavý proto, že mě v něm doprovázelo spoustu smíšených pocitů. Měl to být sluníčkový víkend. Napůl byl, i když bylo to sluníčkování občas vynucené. Už před srazem to bylo rozporuplné. Prvně jsem se těšila a byla šťastná jak blecha, že tam jedu a postupně to začalo upadat až jsem z toho měla onen den depky. Lidi ve škole ví svoje. A jak to vlastně bylo.. proč ten titulek? To bylo takhle v pátek..


Už od rána trochu nervní. První tři hodiny se přežily, čtvrtá se trochu pronervačila a pak jsem jela podle plánu. Vše přesně načasováno. Tip ťop. Oběd, vlakem domů, doma se sbalit a sednout na vlak. Ráda jezdím vlakem, cesta byla v pohodě a schrupla jsem si. Odeslala pár info sms. Potom jsem vystoupila a sedla na vlak do Slatiňan. Chtěla jsem se ještě upravit aby se mě nelekli, ale v tom jsem si všimla, že prochází průvodčí. Vlak ještě nejel, takže jízdenku po mě nechtěl. Já si ji však chtěla nachystat abych ji měla po ruce, až ji potřebovat budu. Jízdenku jsem měla v peněžence, peněženku v bundě.. ale kde je sakra bunda?!! V tom mi v hlavě naskočil obraz *dívá se za osobou, která právě vychází z kupé aby vystoupila v Olomouci. ,,Konečně se uvolnil věšák a můžu si pověsit bundu.'' pomyslí si, najde poutko a bundu zavěsí* ,,Kur...'' zanadávala jsem si potichu aby to neslyšel pán co sedí naproti a hlavou mi proběhly další myšlenky ,,Zůstanu sedět, pojedu na černo a když přijde průvodčí začnu kecat o peněžence v ECčku a kdesi cosi... ne blbost.. vystoupím a pojedu dalším vlakem, jo to je dobrý nápad...sice nevím jaký mi tam jede další, ale můžu počkat na ostatní.. jo..'' vystoupila jsem a uvědomila jsem si další věc ,,Nemám prachy! Do pr..'' a za polohlasného nadávání jsem šla do vestibulu.. ,,Co budu dělat?! Co budu do háje dělat?! Nemám jak se dostat domů, zkejsnu tu na vždy, nemůžu na sraz...'' honily se mi hlavou samé černé myšlenky a tak jsem zavolala Hydrantovi.. poté jsem šla k servisní přepážce s tím, že jsem si zapomněla peněženku ve vlaku.. paní u přepážky mě poslala k ČD kurýrovi. Tahle paní ze mě měla ještě větší ,,radost'' volala do vlaku, chtěla po mě vědět kde jsem seděla, jak peněženka vypadala.. spoustu věcí.. já nervy v kýblu nevěděla kde jsem seděla a byla jsem z toho pěkně na dně.. volala jsem si s průvodčím a řešila jak mi peněženku navrátit. Hrůza. Líp mi bylo, když jsem si uvědomila, že mám v kapse stovku. Děkovala jsem Nadmozkovi za to, že mě dokopal k tomu abych si ji tam ve čtvrtek dala kvůli lentilkám, které jsem měla předat kamarádce na sraze. Koupila jsem si jízdenku a potkala naštěstí kluky z naší skupiny. Chtěli vědět proč jsem tak roztěkaná a co se mi stalo. No povykládala jsem svůj příběh a dostala oplatku na nervy. Postupně se přidávali další a další lidi. Já do toho odbíhala ven abych pokecala s průvodčím o tom co s tou propadenou peněženkou a bundou. Nakonec mi řekl, že když ji někdo z nádraží vyzvedne, jak bude stát v Pardubicích cestou zpět, že jí budu mít tam, pokud ne, bude v Bohumíně. Měla jsem z toho pěkné nervy, ale naše skupina už mířila na vlak.. zahodila jsem tedy starosti a šla s nimi.. v neděli se uvidí..
Neděle.. blížíme se k hlavnímu nádraží.. jsme tam.. já už nervy na pochodu, protože jestli mou peněženku nikdo nevyzvednul jsem v háji a nedostanu se domů. S kamarádkou odhodíme zavazadla a míříme ke kurýru.. ,,Jsou tady ztráty a nálezy?'' ptám se ,, Ano.. pojďte dál.'' Říká paní z úschovny zavazadel a otevírá zamřížované dveře.. když se ptá co hledám objeví se paní ze včerejška.. ,,Áá dobrý den, to jste vy s tou peněženkou viďte'' šokovaně přikývnu a pak už to vyřizuje ona paní.. nese peněženku a v druhé ruce i mou bundu, spadl mi ze srdce šutr tak velký, že kdyby nebyl imaginární měli by díru v podlaze. Paní z úschovny zavazadel opsala údaje z občanky, já se roztřeseně podepsala a s děkováním a přáním krásného dne jsem šŤastná jak blecha vypadla z oné místnosti.. ,,Mám ji! Máááám ji!'' štěstím jsem div neskákala. Moje peněženka se našla.. peníze v ní byly všechny.. měsíčník na vlak do školy, studentský průkaz, kartička zdravotní pojišťovny, OP..  NEUVĚŘITELNÉ.. byla jsem v šoku. Takové nervy. Kvůli takové hovadině. Nechat si bundu ve vlaku. OMG! Už nikdy.. nikdy více! Když jsem odjížděla, asi desetkrát jsem kontrolovala jestli mám všechno.
jizdenka


Doufám, že vy takoví magoři jako já nejste...a když už lítáte s hlavou v oblacích, mějte k sobě věci přivázané na provázku.
Koň
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Krák nee-chan (Krakin Shikazu) Krák nee-chan (Krakin Shikazu) | Web | 10. října 2010 v 21:25 | Reagovat

Ty jo...já měla takové nervy, když jsem jela do Prahy, ale naštěstí se mi nic neztratila, ani jsem nikde nic nenechala...pořád mi totiž v hlavě běžela babiččina věta:,,Proboha, hlavně nos všechno u sebe v kapsách a ve spodním prádle!´´ (Jak si do spodního prádla mám nacpak kufr o velikosti 40x110 cm ji nenapadlo, že)
Ještě, že to dobře dopadlo ^^

2 Koň Koň | Web | 10. října 2010 v 21:49 | Reagovat

No já byla ve vlaku myšlenkami jenom na půl a ta polovina co se vlakem zaobírala myslela na to abych měla hlavně tu krosnu.. že mi visí bunda na věšáku o tom neměla ani tucha..
Bavím se při představě kufru ve spodním prádle :D. Přišla jsem na to, že jediná jistota je mít všechno připásané ke krosně a krosnu připásanou k sobě..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama